Zvát si do bytu návštěvu je naprosto samozřejmá záležitost. Zpravidla ji uvítáme ve vstupním vestibulu či v předsíni a vzápětí ji posadíme ke konferenčnímu stolku v obývacím pokoji. Po chvíli rozložíme na stůl občerstvení a může začít volná rozprava, třeba na téma letošní dovolená. Donesete z pracovny papírovou mapu, která je přehlednější, než ta elektronická, a začnete podle turistických tras plánovat cyklistické a pěší výlety po okolí vašeho dočasného ubytování.

Jenže papírová mapa vám zabere mnohem víc prostoru, než jste čekali, a tak ji shodíte na zem a posadíte se na koberec. Tam bude prohlížení mapy mnohem přehlednější, nebude se vám přehýbat přes stůl a nikam padat, a pochutnáte si tu i na své kávě, zákuscích a chlebíčcích.

Tento nebo velmi podobný scénář se odvíjí ve více rodinách, protože koberce poskytují poměrně velké pohodlí, a je tu dostatek místa nejen pro prohlížení map, ale i hraní s dětmi nebo práci na počítači. Aby to však přineslo kýžené ovoce, a měli jste z posezení na podlaze dobrý pocit, musí být koberec čistý. Jestliže nabídnete vaší návštěvě sezení mezi drobky a skvrnami od omáčky a rozlitého vína, bude to taková ostuda, že si o vašem vztahu k čistotě a pořádku udělá každý jasný úsudek.

Co je však ještě horší, než drobky z rohlíků, které se dají alespoň rychle vysát vysavačem, je zápach. Koberce rády přijímají různé pachy, a to zejména z vaření pokrmů, do nichž přidáváte tukovou složku. Nejintenzivnější jsou smažená jídla a polévky, tehdy sice od sporáku proniká do místnosti libá vůně, ale usazený tuk na podlaze se zašlape mezi prachové částice, a jelikož se jich běžným vysavačem nezbavíte, tuk začne na podlaze žluknout a páchnout.

Dalším zdrojem zápachu jsou vaše chodidla či ponožky. Tam, kde se po koberci nechodí v domácí obuvi, což bývá jev častější, postarají se o tuto „vůni“ bakterie, rozkládající lidský (nebo zvířecí) pot. Tehdy je již další důvod povolat na čištění koberců profesionály, kteří zlikvidují jak zápach, tak zbytky nečistot a skvrny.