Jistě jste již pochopili, koho mám na mysli. Ano, v názvu článku je to jasně řečeno a tím vlastně i předčasně prozrazeno. Tito lidé se rekrutují z řad občanstva normálního a běžného. Většinou se toto hobby dělí z generace na generaci, ale mám bratrance, tedy, přesněji řečeno, měla jsem, který chodil na ryby rád a nikdy neuměl vysvětlit, jak se k tomu dostal. V jejich rodině nikdo nikdy v životě ryby nechytal, ani k tomu nijak neinklinoval. Kde se to vzalo v něm, neví. Každý rybář musí mít určitý vztah k přírodě, ať už chce nebo ne. Netuším, zda jsou i mezi nimi prasata, která vodu špiní a chovají se vůbec jako ta nejhorší sběř. Když tak kolem nich někdy chodím, nevidím, že by zrovna oni byli takoví. Ale na druhou stranu je zase pravda, že na ně nekoukám pořád a rozhodně nekontroluji místo kde byli po jejich odchodu.  

Nikdy jsem netušila, co všechno by měl takový rybář znát a umět. Domnívala jsem se, že přijede k vodě, plácne to tam někde na hladinu a pak už se jen řídí pravidlem, kdo si počká, ten se dočká. Ano, tak to někteří dělají, ale proto nebudou a nejsou asi příliš úspěšní. Rybář, který skutečně chce něco chytit, musí si něco o vodě, kde loví přečíst. Musí vědět jako rybu tam může chytit, a především vědět jakou návnadu použít. V teplé vodě má být jiná než ve studené a na každý druh ryby také. Netušila jsem, že se dá někde získat mapa dna a také vyčíst ze satelitů hloubku některé vody. Inu, kdo není z oboru, nemůže to znát. 

Také dost dobře nechápu, proč mají rybáři omezené hodiny k rybolovu a musí to půlnoci zabalit. Jindy třeba již v deset večer. Je to samozřejmě podle revíru, někde lze chytat i nonstop. Ovšem důvody k něčemu podobnému jsem nenašla.  

Někdy jim tak trochu závidím, protože ta rány musí být jistě nádherná. Ale na druhou stranu, co komu brání posadit se k vodě jen tak. Bez ničeho.