Jestli lidi nÄ›kdy nÄ›co fascinovalo, pak jsou to rozhodnÄ› extrémy, a to i v říši zvířat. Není tedy divu, že se zajímají o to, které je například nejvyšší nebo nejtěžší. Mnohem ÄastÄ›ji se vÅ¡ak ptají, které z nich je nejrychlejší. Tuto otázku vÅ¡ak není až tak snadné zodpovÄ›dÄ›t, a to hned z nÄ›kolika důvodů.

 

 

V první Å™adÄ› se musíme ptát, zda měříme absolutní rychlost nebo rychlost vzhledem k velikosti tÄ›la. To je pomÄ›rnÄ› důležité, neboÅ¥ to vyvolává otázku, jak ji máme vlastnÄ› posuzovat. Pokud budeme brát tu absolutní, pak jsou tímto penalizovány skuteÄnÄ› malé druhy, například hmyzu. Na druhou stranu, v celkovém měřítku není jejich rychlost zrovna velká. I proto se nejÄastÄ›ji bere ta absolutní.

 

V ní jsou vítězi dva druhy. Tím známějším je gepard, který dokáže běžet rychlostí přes 100 km/h, byť na krátké vzdálenosti. Ovšem to není nic proti sokolu stěhovavému, který když složí křídla a řítí se z výšky na kořist, letí úctyhodných téměř 300 km/h.

 

 

Zdálo by se tedy, že máme jasného vítÄ›ze. Tak tomu vÅ¡ak není. Gepard dokáže běžet naplno jen velmi krátce, a sokol pouze pÅ™i stÅ™emhlavém letu. Pokud se vÅ¡ak zajímáme o to, který druh skuteÄnÄ› dokáže vlastní silou, nikoliv s pomocí gravitace, dosáhnout nejvyšší rychlosti, pak je to bezesporu rorýs obecný.

 

Tento malý Äerný stÄ›hovavý pták, který hnízdí bÄ›hem léta i u nás a vyvádí zde mláÄata, je zdaleka nejrychlejším letcem, pokud bereme skuteÄnÄ› přímý let. Je dokonce tak specializován, že na rozdíl od ostatních ptáků ani nedokáže vzlétnout ze zemÄ›. Vždy musí mít nÄ›jaké vyvýšené místo, ze kterého může seskoÄit. Na rozdíl od ostatních také naprostou vÄ›tÅ¡inu svého života stráví ve vzduchu.

 

Co by se ale stalo, kdybychom poÄítali relativní rychlost? Pak by vítÄ›zi byli mravenci. Ti dokážou vzhledem ke své výšce vyvinout až neuvěřitelnou rychlost, a to i pokud tahají těžká bÅ™emena. RozhodnÄ› bychom je tedy nemÄ›li podceňovat.